Úvod / Vzdělávání / Lektorský tým / Mgr. Vendula Kouřilová
Mgr. Vendula Kouřilová
Sexuální poradkyně pro specifické cílové skupiny lidí s postižením, ředitelka Charity Svitavy, lektorka a akreditovaná empowerment koučka. Vystudovala teologii na Univerzitě Palackého v Olomouci, aktuálně je v supervizním výcviku.
Jako lektorku můžete Vendulu potkat na těchto kurzech
- Respektující přístup v sociálních službách
- Sexualita lidí se zdravotním postižením 1
- Sexualita lidí se zdravotním postižením 2
- Obecné principy práce se sexualitou a vztahy klientů v sociálních službách
- Zavádění práce se sexualitou do sociálních služeb v souladu s křesťanskými hodnotami
- Protokol sexuality – funkční metodický nástroj v souladu se standardy kvality
Vendula je dlouhodobě profesně spojena s Charitou. Jako ředitelka spolu se svým týmem vytváří podmínky, procesy a přístupy, které podporují práva, samostatnost a odpovědnost klientů. Ve své praxi se systematicky zaměřuje na oblast vztahů a sexuality lidí s mentálním postižením.
Věnuje se sexuálnímu důvěrnictví a odbornému sociálnímu poradenství v Poradně pro sexualitu a vztahy lidí se zdravotním postižením ve Svitavách. Podporuje organizace sociálních služeb při zavádění práce v této oblasti, zejména při tvorbě protokolu sexuality a implementaci těchto témat do praxe. Specificky se zaměřuje také na prostředí církevních organizací. Nabízí manažerské a metodické konzultace, pracuje s týmy i jednotlivci a zaměřuje se na praktické uchopení témat v každodenním fungování služeb. Setkává se také s rodiči a opatrovníky a vytváří prostor pro otevřený dialog o citlivých tématech.
Mezi její silné stránky patří autenticita, nadhled a otevřenost.
„Veřejným závazkem většiny sociálních služeb je podporovat klienty v plnohodnotném životě. Když se zaměstnanců ptám, co pro ně znamená žít plnohodnotně a co je pro ně v životě důležité, nejčastěji mluví o svých vztazích a životních rolích, například o mateřství. A když se jich pak zeptám, kolik jejich klientů takové vztahy prožívá, odpovídají, že téměř žádný. Přesto tomu věnují jen málo pozornosti. Co nás opravňuje si myslet, že lidé s hendikepem mají jiné potřeby než ti ostatní?“