Doporučený postup č. 5/2024 pro práci se sexualitou v sociálních službách (dále Doporučený postup), který jsme pro MPSV vytvořili s kolegy z organizace Nebuď na nule, vešel v účinnost 1. 1. 2025. Jedná se o dokument, který zdůrazňuje nezbytnost zajištění podpory klientů sociálních služeb v oblasti sexuality, vztahů a rodičovství; jeho cílem je zjednodušit kontrolu práce s tímto tématem a zamezit špatné praxi a porušování práv klientů.
Doporučený postup nedávno oslavil první rok svého života a pro mě to byl bez nadsázky rok života s tímto dokumentem. Jednak jsem ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR realizovala několik školení, která měla za cíl širokou i odbornou veřejnost seznámit s tímto počinem. Jednak jsem o něm referovala na každé vzdělávací akci, kterou jsem lektorovala v rámci nabídky Nebuď na nule. A v neposlední řadě jsem o něm diskutovala a sbírala podněty ze skupin sexuálních důvěrníků[1], které jsem měla možnost v rámci supervizí, napříč celou Českou republikou, za rok 2025 navštívit.
Doporučený postup jsme tvořili s nadějí, že nastartuje změny v sociálních službách pozitivním směrem a bude organizacím dobrým průvodcem, jak práci se sexualitou zavést tak, aby byla funkční pro celý systém služby, klienty, ale i pracovníky.
Jaké jsou tedy postřehy z terénu?
„Nevím, neznám, nezaznamenal/a jsem, neviděl/a jsem, nečetl/a jsem.“ To byla častá reakce na můj dotaz k ověření povědomí o existenci Doporučeného postupu, přestože víme, že byl z MPSV rozeslán do všech organizací poskytujících sociální služby. Lidé, s nimiž jsem měla možnost hovořit, často zmiňovali nedostatek informací a skutečnost, že až k nim – tedy do spodních vrstev služeb, se zpráva o jeho existenci vůbec nedostala. Není překvapením, že jsem tuto reflexi zaznamenala zejména v rámci otevřených kurzů, ale zamrazilo mě, když několikrát zazněla i z úst pracovníků organizací, kteří již s tématem sexuality a vztahů lidí s mentálním postižením, dle svých slov, několik let pracují. Dá se tedy říct, že je v prostředí sociálních služeb stále mnoho organizací, které o Doporučeném postupu neměly, nebo dokonce stále nemají ponětí.
Na druhou stranu v reakcích sexuálních důvěrníků, tedy odborníků na toto téma, často zaznívalo „četl/a jsem, znám, není to nic nového, už podle toho pracujeme, Protokol máme“. Sexuální důvěrníci doplňovali, že podle Doporučeného postupu aktualizovali stávající dokumenty služby včetně Protokolu sexuality[2]. V některých službách si pochvalovali, že „vedení to – práci se sexualitou – začalo brát konečně vážně.“ Pro některé se Doporučený postup stal doslova „argumentačním nábojem“ pro diskuze s rodiči dospělých klientů s mentálním postižením, vůči kterým musí někdy pracovníci hájit práva svých klientů na vztahy a bezpečné prožívaní vlastní sexuality. V některých službách zařadili Doporučený postup do obsahu povinných vstupních školení pro nové zaměstnance.
Dalo by se tedy říct, že se v sociálních službách s ohledem na účinnost Doporučeného postupu pohybujeme na obou pólech. Co nám do celkového obrázku ještě chybí, je reflexe inspektorů kvality sociálních služeb, a to, jak s Doporučeným postupem pracovali oni, zda jim v praxi pomohl se lépe zorientovat v konkrétní sociální službě a dobře „změřit“ míru respektu a ochotu a schopnost odborně pracovat s tématem sexuality a vztahů klientů.
Je zřejmé, že standardizace práce se sexualitou v sociálních službách je stále na začátku a vydání Doporučeného postupu samo o sobě zdaleka nestačí k uskutečnění změny. Přesto je jeho existence zásadním prvním krokem. Je dokumentem, o který se můžeme opřít při prosazování práce se sexualitou v sociálních službách, a dává možnost vyvíjet na služby tlak ve věcech, které by měly být samozřejmé již na základě lidskoprávních dokumentů, nyní jsou ale definované zřetelněji. Také samotní klienti a pečující mají možnost opřít se o Doporučený postup, chtějí-li v organizaci zajistit podporu v oblasti sexuality, vztahů a rodičovství.
Mgr. et Mgr. Petra Synková Konečná
Psychoterapeutka, supervizorka, lektorka a sexuální poradkyně pro specifické cílové skupiny lidí s postižením organizace Nebuď na nule.
[1] Pracovní skupiny sexuálních důvěrníků fungují v rámci Nebuď na nule – unie sexuálních důvěrníků jako platformy pro sdílení a rozvoj dobré praxe v poskytování podpory lidem s postižením či znevýhodněním v oblasti sexuality a vztahů. Více informací na https://www.nebudnanule.cz/skupiny-sexualnich-duverniku/
[2] Oficiální dokument organizace, který koncepčně, kompetenčně a metodicky vymezuje práci se sexualitou v konkrétní organizaci/službě.
V
Díky všem za skvělé podněty a energii.
P
Srdečně Vás zveme na otevřený kurz Úvod do tématu rodičovství lidí s mentálním postižením, který proběhne 19. 1. 2026 v Praze s Janou Bernoldovou.
Možná máte pocit, že se Vás tohle téma netýká, protože přímo nepracujete s rodiči s mentálním postižením, ale opak je pravdou.
V kurzu se dozvíte, jak pracovat s nenaplněnou touhou po rodičovství, jak podpořit klienta v odpovědném rozhodování, jak tvořit podpůrnou síť, jak je důležité nezapomínat na rodiče, kterým bylo dítě z nějakého důvodu odebráno a spoustu dalších informací.
Jana Bernoldová je průkopnicí tohoto tématu v ČR a tedy tou nejpovolanější osobou, která k němu má co říct.
Termíny zatím máme, ale čím dříve se ozvete, tím snazší domluva bude.
Jsme zvědaví, do jakých koutů republiky se podíváme a s kým z Vás se potkáme!
