Klára prožila čtyřiadvacet let v jedné domácnosti se sestrou s mentálním postižením, díky čemuž měla možnost poznat mnohé další rodiny se členem s postižením a sdílet s nimi zkušenosti, které taková rodinná situace přináší. To ji nakonec přivedlo i ke studiu speciální pedagogiky na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, nejprve v kombinaci s českým jazykem, později jako samostatného oboru.
Při studiu Klára pracovala jako asistentka v chráněném bydlení a v osobní asistenci. Zároveň byla po celou dobu v kontaktu s Komunitní centrum MOTÝLEK, jehož klientkou dříve byla její sestra a kde v současné době Klára pracuje jako sociální pracovnice v centru denních služeb určeném pro děti a mladé dospělé se zdravotním postižením.
Klára se zaměřuje především na témata rodina se členem s mentálním postižením, „speciální“ sourozenectví, osamostatňování člověka s mentálním postižením a plánování budoucnosti.
Říká, že ji v mnohém posunul kurz Petra Eisnera „Sexualita a vztahy lidí s postižením I“, kde pochopila, že sexualita je nedílně spjata s celoživotním fungováním člověka, a poznala, co se může stát, pokud zůstane tabuizována.
V současné době je Klára jednou z účastnic nultého ročníku Sebezkušenostního výcviku: Sexuální poradce pro specifické cílové skupiny lidí s postižením a těší se na práci celorepublikové koordinátorky Skupin sexuálních důvěrníků.