Rubrika: #nebuďnanule

Transformace sociálních služeb je v českém prostředí často prezentována jako zásadní krok směrem k posílení autonomie, začleňování a důstojnosti lidí s postižením. To je bezesporu pravda. Dokonce lze říct, že moderní společnost se bez transformace sociálních služeb neobejde. Přesto v rámci této proměny stále některé oblasti zůstávají na okraji odborné pozornosti. Jednou z těchto oblastí je sexualita. Ačkoli je sexualita nedílnou součástí lidské identity a kvality života, v kontextu sociálních služeb bývá u klientů přehlížena, potlačována nebo redukována jako rizikový faktor. Nebo se na ni raději zapomene. Tento přístup není pouze odborným nedostatkem v rámci transformace sociálních služeb – představuje zásah do základních lidských práv.

Ignorování sexuality lidí s postižením je dlouhodobě zakořeněno v postojích lidí, kteří tyto osoby vnímají především jako objekty péče, nikoli jako dospělé jedince s vlastními potřebami, touhami a právem na sebeurčení. Infantilizace[1], nadměrná kontrola a omezování intimního života jsou často legitimizovány argumentem „ochrany“, avšak ve skutečnosti odrážejí přetrvávající nerovnost moci mezi poskytovateli služeb, pečujícími osobami (rodinami) a samotnými klienty služeb. Sexualita je tak v praxi mnohdy chápána jako něco nežádoucího, problematického, či dokonce nepatřičného. Tento přístup však odporuje modernímu pojetí sociální práce, která staví na respektu k lidským právům a individualitě každého člověka. A proto je tak důležité, aby sexualita lidí s postižením nebyla v rámci transformace sociálních služeb opomíjena a byly nastaveny procesy, které ji do plánu transformace zahrnou jako její nedílnou součást.

Důvody, proč se sexualita v sociálních službách stále obchází, jsou komplexní. Patří mezi ně nedostatek vzdělání pracovníků, absence metodické podpory, obavy z reakce rodin klientů, ale také hluboce zakořeněná společenská tabu. Sexualita lidí s postižením narušuje stereotypní představy o jejich „nevinnosti“ či „neschopnosti“, a proto bývá jednodušší ji ignorovat než práci s ní odborně uchopit. Tento přístup však vede k neinformovanosti a frustraci na straně klientů i personálu sociálních služeb a ke zvýšenému riziku zneužívání lidí s postižením, protože lidé bez adekvátních informací a podpory nemohou bezpečně rozvíjet své vztahy ani porozumět vlastním hranicím.

Začátkem roku 2025 nabyl účinnosti Doporučený postup MPSV č. 5/2024 pro práci se sexualitou v sociálních službách, který jsme pro MPSV vytvořili s kolegy z Nebuď na nule. Právě ten by mohl být jedním ze základních kamenů při transformaci sociálních služeb v naší republice. Pokud totiž má být transformace sociálních služeb skutečně ucelená, musí zahrnovat i oblast intimity a sexuality. To s sebou nese nejen vzdělávání pracovníků, ale také vytváření prostředí, které respektuje soukromí a podporuje sebeurčení klientů. Součástí této změny je rovněž otevřený dialog s pečujícími osobami, které často potřebují podporu při přijímání skutečnosti, že jejich dospělé dítě má právo na vlastní intimní život. Stejně důležitý je přístup ke srozumitelným informacím o vztazích, sexualitě a bezpečí, které musí být dostupné všem lidem bez ohledu na postižení.

Transformace sociálních služeb není pouze technickým procesem, ale především změnou hodnot a přístupů. Pokud budeme sexualitu nadále přehlížet, zůstane tato transformace neúplná a lidé s postižením budou nadále vystaveni diskriminaci v jedné z nejzákladnějších oblastí lidského života. Sexualita není okrajové téma, ale klíčová součást lidské důstojnosti. Je nezbytné ji přestat vnímat jako problém a začít ji chápat jako přirozenou součást podpory, kterou sociální služby poskytují.

Je čas změnit přístup. Ne potichu. Ne postupně. Ale jasně, otevřeně a s odhodláním.

Pavla Dobešová, sexuální poradkyně pro specifické cílové skupiny lidí s postižením, lektorka Nebuď na nule

---

[1] Přístup, kdy je člověk s postižením vnímán jako věčné dítě a podle toho se k němu okolí chová – např. je vylučován z rozhodování o své osobě, jsou mu nabízeny dětské aktivity, oblečení neodpovídající věku apod.

V březnu nás čekají hned 4 otevřené kurzy a my budeme moc rádi, když se na nich s Vámi potkáme.

Sexualita lidí se zdravotním postižením 1

Lektorka: Iveta Svitáková

19. 3. 2026 v Českých Budějovicích

Sexualita lidí se zdravotním postižením 2

Lektorka: Iveta Svitáková

20. 3. 2026 v Českých Budějovicích

Sexualita lidí se zdravotním postižením 2

Lektorka: Iveta Svitáková

24. 3. 2026 v Brně

Zavádění Doporučeného postupu MPSV č. 5/2024 pro práci se sexualitou v sociálních službách do praxe

Lektorka: Petra Synková Konečná

26. 3. 2026 v Táboře

Naše lektorka a sexuální poradkyně Darina Buriánová hostovala 10. února na panelové diskuzi věnované tématu partnerství a mezigeneračních vztahů u lidí s tělesným postižením v Uherském Hradišti. K akci říká:

„Velmi mě potěšil a upřímně i překvapil velký zájem o toto téma. Diskuze vytvořila bezpečný prostor, kde se sebeobhájci i další hosté mohli otevřeně ptát na otázky ohledně vztahů, sebepoznávání i možností odborné podpory.

Bylo inspirující sledovat, jak citlivě a zároveň odvážně se o těchto tématech mluvilo. Podobná setkání mají velký smysl – pomáhají bourat tabu, posilují sebevědomí a ukazují, že i v oblasti vztahů má každý právo na podporu, respekt a porozumění.

Děkujeme za pozvání a za důvěru být součástí této důležité diskuze.“

Na začátku února proběhlo online setkání koordinátorů regionálních pracovních skupin sexuálních důvěrníků.

Aktuálně máme po ČR 15 regionálních skupin, ve kterých se několikrát do roka scházejí pracovníci z organizací, kteří „nejsou na nule“ a ve svých organizacích pracují s tématem sexuality a vztahů klientů s postižením.

Ve skupině sexuálních důvěrníků nacházejí podporu pro svou práci, a to v odborné i lidské rovině. Dále rozvíjejí své kompetence a získávají nové informace.

Milí koordinátoři, Vám moc děkujeme za účast na setkání a za práci, kterou pro svou skupinu děláte!

Jsme rádi, že skupiny fungují a rozrůstají se! Jen tak dál!

Na cestě zážitkového učení jsme se potkávali s výzvami, bariérami i nelehkou prací se sebou samými.

Dvanáct statečných s respektem, otevřenou myslí i srdcem opět vyrostlo a jsou zase o krok blíž cíli stát se sexuálními poradci a poradkyněmi.

Největší smysl a význam má ale právě to, co na celé dvouleté cestě “posbírají” a co si donesou do své praxe.

Děkujeme!

V rámci projektu Společně za hranice diagnózy (ve spolupráci s CPKP střední Čechy) právě mapujeme potřeby sociálních pracovníků z OSPODů v Praze a Středočeském kraji.

Naše téma? Hodnocení rodičovských kompetencí lidí s mentálním postižením.

Jak to děláme? Prostřednictvím fokusních skupin – řízených diskusí, kde zjišťujeme postoje a zkušenosti odborníků.

Děkujeme všem za otevřenost a cenné podněty!

Chcete vědět víc o projektu? Napište nám!

Jana Bernoldová, Iva Strnadová, Petra Synková Konečná

Doporučený postup č. 5/2024 pro práci se sexualitou v sociálních službách (dále Doporučený postup), který jsme pro MPSV vytvořili s kolegy z organizace Nebuď na nule, vešel v účinnost 1. 1. 2025. Jedná se o dokument, který zdůrazňuje nezbytnost zajištění podpory klientů sociálních služeb v oblasti sexuality, vztahů a rodičovství; jeho cílem je zjednodušit kontrolu práce s tímto tématem a zamezit špatné praxi a porušování práv klientů.

Doporučený postup nedávno oslavil první rok svého života a pro mě to byl bez nadsázky rok života s tímto dokumentem. Jednak jsem ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR realizovala několik školení, která měla za cíl širokou i odbornou veřejnost seznámit s tímto počinem. Jednak jsem o něm referovala na každé vzdělávací akci, kterou jsem lektorovala v rámci nabídky Nebuď na nule. A v neposlední řadě jsem o něm diskutovala a sbírala podněty ze skupin sexuálních důvěrníků[1], které jsem měla možnost v rámci supervizí, napříč celou Českou republikou, za rok 2025 navštívit.

Doporučený postup jsme tvořili s nadějí, že nastartuje změny v sociálních službách pozitivním směrem a bude organizacím dobrým průvodcem, jak práci se sexualitou zavést tak, aby byla funkční pro celý systém služby, klienty, ale i pracovníky. 

Jaké jsou tedy postřehy z terénu? 

„Nevím, neznám, nezaznamenal/a jsem, neviděl/a jsem, nečetl/a jsem.“ To byla častá reakce na můj dotaz k ověření povědomí o existenci Doporučeného postupu, přestože víme, že byl z MPSV rozeslán do všech organizací poskytujících sociální služby. Lidé, s nimiž jsem měla možnost hovořit, často zmiňovali nedostatek informací a skutečnost, že až k nim – tedy do spodních vrstev služeb, se zpráva o jeho existenci vůbec nedostala. Není překvapením, že jsem tuto reflexi zaznamenala zejména v rámci otevřených kurzů, ale zamrazilo mě, když několikrát zazněla i z úst pracovníků organizací, kteří již s tématem sexuality a vztahů lidí s mentálním postižením, dle svých slov, několik let pracují. Dá se tedy říct, že je v prostředí sociálních služeb stále mnoho organizací, které o Doporučeném postupu neměly, nebo dokonce stále nemají ponětí.

Na druhou stranu v reakcích sexuálních důvěrníků, tedy odborníků na toto téma, často zaznívalo „četl/a jsem, znám, není to nic nového, už podle toho pracujeme, Protokol máme“. Sexuální důvěrníci doplňovali, že podle Doporučeného postupu aktualizovali stávající dokumenty služby včetně Protokolu sexuality[2]. V některých službách si pochvalovali, že „vedení to – práci se sexualitou – začalo brát konečně vážně.“ Pro některé se Doporučený postup stal doslova „argumentačním nábojem“ pro diskuze s rodiči dospělých klientů s mentálním postižením, vůči kterým musí někdy pracovníci hájit práva svých klientů na vztahy a bezpečné prožívaní vlastní sexuality. V některých službách zařadili Doporučený postup do obsahu povinných vstupních školení pro nové zaměstnance.

Dalo by se tedy říct, že se v sociálních službách s ohledem na účinnost Doporučeného postupu pohybujeme na obou pólech. Co nám do celkového obrázku ještě chybí, je reflexe inspektorů kvality sociálních služeb, a to, jak s Doporučeným postupem pracovali oni, zda jim v praxi pomohl se lépe zorientovat v konkrétní sociální službě a dobře „změřit“ míru respektu a ochotu a schopnost odborně pracovat s tématem sexuality a vztahů klientů.

Je zřejmé, že standardizace práce se sexualitou v sociálních službách je stále na začátku a vydání Doporučeného postupu samo o sobě zdaleka nestačí k uskutečnění změny. Přesto je jeho existence zásadním prvním krokem. Je dokumentem, o který se můžeme opřít při prosazování práce se sexualitou v sociálních službách, a dává možnost vyvíjet na služby tlak ve věcech, které by měly být samozřejmé již na základě lidskoprávních dokumentů, nyní jsou ale definované zřetelněji. Také samotní klienti a pečující mají možnost opřít se o Doporučený postup, chtějí-li v organizaci zajistit podporu v oblasti sexuality, vztahů a rodičovství.

Mgr. et Mgr. Petra Synková Konečná

Psychoterapeutka, supervizorka, lektorka a sexuální poradkyně pro specifické cílové skupiny lidí s postižením organizace Nebuď na nule.

---

[1] Pracovní skupiny sexuálních důvěrníků fungují v rámci Nebuď na nule – unie sexuálních důvěrníků jako platformy pro sdílení a rozvoj dobré praxe v poskytování podpory lidem s postižením či znevýhodněním v oblasti sexuality a vztahů. Více informací na https://www.nebudnanule.cz/skupiny-sexualnich-duverniku/

[2] Oficiální dokument organizace, který koncepčně, kompetenčně a metodicky vymezuje práci se sexualitou v konkrétní organizaci/službě.

Některým z nás ještě nestihlo dojít, že začal nový rok, jiní už se vrhli do dalšího kola supervizí ve skupinách sexuálních důvěrníků. Tentokrát je odstartoval Petr Eisner v ústecké skupině.

Rok 2026 bude zase velká pracovní výzva! A my se na ni moc těšíme.

Sexualita nemusí být strašák

V posledním čísle roku 2025 časopisu PLUS 21 si můžete přečíst článek naší kolegyně Kláry Šípové.

Doufáme, že všem pečujícím přinese kapku laskavé podpory a informace, které pomohou v méně i více náročných situacích.

6. 1. 2026 od 17 hodin se sešlo asi 250 lidí na Noci důstojnosti k uctění zabité Doroty Šándorové a na protest proti velkokapacitním službám ústavního typu, kterých je v České republice stále velké množství a které nenabízejí důstojné prostředí a individuální přístup lidem s komplikovaným postižením.

Promluvili Terezie Hradílková, Petr Třešňák, několik lidí s hendikepem a zkušeností z velkokapacitní služby a také rodiče dětí s autismem, které budou potřebovat individuální přístup pro svůj budoucí důstojný a bezpečný život. Na závěr promluvil a podporu akci i záměru vyjádřil Aleš Juchelka, Ministr práce a sociálních věcí.